Dneska už se setkáme s mobilními telefony pomalu na každém kroku. Má je kdekdo a používá je k různým účelům, nejen k telefonování. Ale není to zase až tak dlouho, jenom polovina mého života, kdy u nás ještě neměl mobilní telefon vůbec nikdo. A nedokázali jsme si ani představit, že by někdy něco takového vůbec mohlo existovat, protože náš elektrotechnický průmysl byl sto let za opicemi.

Když chtěl tenkrát někdo někomu zavolat, musel mít telefonní linku a štěstí, že zrovna fungovala a spojili mu správné číslo. A kdo takovou pevnou linku neměl, což bylo docela časté, musel jít prostě někam do telefonní budky, ze které si zavolal, když do aparátu vhodil korunu. A když tady nějaký vandal neutrhnul sluchátko.

Takže volání z dnešních mobilů je určitě lepší než tenkrát.

Když chce dneska někdo poslat rychle někomu zprávu a má mobilní telefon, pošle SMS. Ale to tenkrát ani pevná linka, ani automat v budce neuměly. A tak se tenkrát muselo jít na poštu a z ní poslat telegram. Který pak z této  pošty odeslali na tu příjemcovu, a pošťák s takovou vytištěnou zprávou upaloval k adresátovi. A v nejlepším případě ho zastihnul, kdežto v horším to adresát našel až někdy při vybírání své poštovní schránky.

Když chtěl někdo za oněch časů fotografovat, musel mít fotoaparát a film do něj. To nebylo jako dnes, kdy se prostě dotkneme displeje mobilu a je to. A když to tenkrát někdo vyfotil, musel se dát takový film vyvolat a z něj udělat snímek. Nic se nedalo vymazat, když se to nepovedlo, a filmy lezly do peněz.

A těch změn, které nám přinesly mobily, je ještě mnohem víc. A všechny se dají hodnotit jako změna k lepšímu. Snad jedině s výjimkou toho, že tenkrát nikomu nezapípala pevná linka v kapse a nerušila tak třeba v divadle nebo v kině. Protože se tak daleko pochopitelně šňůra od telefonu natáhnout nedala.