Největší boom už má asi za sebou, ale přesto zůstává mezi dvounohými tvory stále populární.

Patříte-li k lidem středního věku, zajisté si vzpomenete na své mládí, kdy jste s puzzle strávili nejednu volnou chvíli. Začínají už malé děti kolem dvou let věku, kdy si trénují na vyndávání a zandávání kostiček motoriku a svoji představivost. První puzzle mívá tak 10 velkých částí, pak se přechází k 20, 50 dílkům a stupňuje se to s věkem až k několika tisícům dílků.

Pozor! Není to zábava pro každého. Můj manžel by to vyhodil po několika minutách vzteky z okna. Člověk potřebuje notnou dávku trpělivosti a soustředění. Pro opravdu velké obrazy z puzzle, které mají 5000, 7000 dílků a více a to ještě miniaturní velikosti, potřebujete také dostatek času a klidu. Je to ideální zábava pro dlouhé zimní večery, kdy ve vytopené místnosti na koberci rozděláte posvátně krabici s motivem, který je Vám blízký a začnete pomalu vykládávat vedle sebe dílek za dílkem lícem nahoru a vybírat kostičky pro rám obrazu. Začátek jde obvykle poměrně snadno, pak už to bývá mnohem, mnohem těžší. Ale se sklenkou vína, čajem, či kávou Vám bude čas rychle ubíhat a zapomenete na starosti všedního dne. Po částečně složeném motivu se Vám ale nesmí prohnat Váš čtyřnohý miláček nebo roční dítko. To můžete mít taky nervy na pochodu.

Je to ale výzva a kdo tomu jednou propadne, už se toho nezbaví. Problém trochu nastává s hotovým výtvorem…kam s ním? Některé obrazy mohou být opravdovou ozdobou Vašeho bytu. Na WC, v pracovně, v pokojíku, ložnici, či chodbě mohou nadělat velkou parádu. Ale člověk nemá nekonečně mnoho volných zdí, takže hodně složených obrazů končí zase rozložených zpátky v krabici.
Existují také 3D puzzle, která lze pak postavit někde v místnosti. Takový glóbus může pak mít i naučný charakter a pomoci Vašim dětem při vzdělání.